Rizikové oblasti s častými údery blesků v Českém středohoří

Magnetické pole Země je generováno v jejím nitru a rozprostírá se dále do prostoru kolem Země, kde vytváří oblast známou jako magnetosféra, chránící planetu před neustálým proudem vysoce energetických částic kosmického záření. Magnetické pole Země si můžeme představit jako velký tyčový magnet uvnitř planety, orientovaný přibližně ve stejném směru jako osa zemské rotace. Magnetické póly zemského dynama se promítají relativně blízko severního a jižního geografického pólu, ale jejich poloha je vůči geografickým pólům proměnlivá, což je způsobeno dynamickými procesy uvnitř zemského jádra.  Neviditelné magnetické siločáry se pohybují v uzavřených, nepřetržitých smyčkách a jsou téměř kolmé k oběma magnetickým pólům.

Magnetický moment uvnitř zrn magnetických minerálů, nacházejících se ve vyvřelých a sedimentárních horninách, je za určitých podmínek orientován ve směru magnetického pole země, které je přítomno v okamžiku jejich formování. Konkrétně, ve vyvřelých horninách dochází k orientaci magnetických momentů při poklesu pod blokující teplotu, zatímco v sedimentárních horninách k tomu dochází v okamžiku jejich sedimentace. Takto uložený magnetický záznam poskytuje informace o chování geomagnetického pole v různých geologických obdobích. Horniny, které byly vystaveny magnetickému poli Země po mnoho milionů let, mohly během této doby projít několika různými geologickými, chemickými a fyzikálními procesy, jež mohly zapříčinit vznik dalších složek magnetizace. Složky magnetizace získané v době vzniku horniny se označují jako „primární,“ zatímco složky vzniklé v pozdějších fázích vývoje jako „sekundární.“ Přirozená remanentní magnetizace horniny je pak vektorovým součtem všech těchto získaných složek magnetizace.